Tipy na botanické akce - únor 2015

1

Přidala jsem několik tipů na akce, které ještě stihnete.
Najdete je v záložce  Mé tipy na botanické akce.

Read More »

Ústřicová rostlina

0

Již jste někdy ochutnali ústřice?
Tato pochoutka obzvláště oblíbená ve Francii může být lákavá i odpuzující zároveň. Pokud si netroufáte na polykání slizkých mlžů zaživa, ale přesto máte pocit, že tím své chuťové buňky o něco okrádáte, je tu pro vás jedno řešení, které budete milovat: rostlina jménem Mertensia maritima čili plícněnka přímořská.

Tato nenápadná, plazivá rostlinka menšího vzrůstu náleží do čeledi brutnákovitých (Boraginaceae) a je příbuzná například s naší známou léčivkou kostivalem lékařským. Jak již její název napovídá, jedná se o rostlinu vyskytující se zejména na mořském pobřeží a to hlavně v severských oblastech naší planety. Dříve rostla hojně také v Normandii (Francie).
Ačkoliv svým vzhledem a modře-sivým zbarvením působí poměrně nenápadně, je to rostlinka, která dokáže překvapit. A to svou chutí! Ta může neznalým  připomínat chuť moře či ryb, ale znalci bez problému rozpoznají chuť ústřic! Není divu, že se jí přezdívá ústřicový list, zelená ústřice ap. Nikoho také nepřekvapí, že se po ní na březích Normandie jen zaprášilo. Intenzivní sběr měl za následek její téměř úplné vymizení z francouzského pobřeží.
Mertensia je samozřejmě jedlá a pro svou neobvyklou chuť často využívaná k vylepšení pokrmů, zejména těch z ryb či mořských plodů. Uplatnění najde i jinde ve studené kuchyni, zejména jako součást různých salátů. Vařením se její ceněná chuť ztrácí. Stále častěji se stává oblíbenou přísadou uznávaných francouzských šéfkuchařů a její cena díky tomu dosahuje značných sum (například francouzská profesionální L´Épicerie de Rungis ji prodává pod názvem rostlinná ústřice po 20€ za balení 50 lístků). Její konzumace má kromě chuťového požitku i příznivý vliv na naše zdraví.  Listy Mertensie jsou bohatým zdrojem minerálů, například zinku, draslíku, hořčíku či železa.

Pěstování této trvalky  není nikterak náročné a zvládnete ho snadno v domácích podmínkách. Vyžaduje slunné stanoviště a hlinitopísčitý substrát bohatý na humus. Dobře snáší silný vítr i teploty klesající až k -30°C, pod podmínkou, že není v mokrém substrátu. V zimě je vhodné rostlinu chránit před přílišnou vlhkostí. Dá se pěstovat v květináči, podobně jako jiné bylinky. Vhodná je opatrná zálivka, bez trvalejšího přemokření.
Semínka seženete již za necelá 4€ a celou rostlinu za 10€.

"Měla jsem možnost rostlinu osobně vyzkoušet/ochutnat a mohu potvrdit, že její chuť je skutečně zajímavá a připomíná ústřice..."

Víte, že:

• V mnoha zemích je Mertensia maritima považována za vzácný a ohrožený druh, zejména kvůli nadměrnému sběru.
• Aljaští inuité konzumují nejen listy, ale i kořeny Mertensie.
• Ve Francii je tato rostlina velice "in" mezi kulinářskou špičkou. Objevují se dokonce obchodníci-pěstitelé specializující se pouze na kulturu této rostliny. Není divu, když jsou zákazníci ochotni platit za ni neuvěřitelné sumy...

Úvodní foto: « Mertensia maritima 3 ». Sous licence CC BY-SA 3.0 via Wikimedia Commons
 - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Mertensia_maritima_3.jpg#
mediaviewer/File:Mertensia_maritima_3.jpg

Read More »

Lardizabala biternata - Květy z temnot

0

Lardizabala biternata - samčí květenství
zdroj wiki viz dole

"Když jsem poprvé uviděl květy této rostliny, naprosto mne uchvátila jejich barva a krása jejích listů, že jsem ji okamžitě musel mít..." 

Těmito slovy představil lardizabalu svým kolegům známý botanik Veitch (1849). Není divu, že brzy po jejím objevení v pralese v jižní části Chile byla rostliny odeslána do Anglie, kde se zabydlela v botanické zahradě v Kew a ve Veitchových sklenících v Exeteru.

Tato dřevitá liána byla objevena v chilské provincii Concepción a popsána již v roce 1798. Jelikož divoce neroste nikde jinde na světě, patří mezi chilské endemity. Své jméno dostala po Miguelu Lardizábalovi y Uribe (1744-1824) původem z Mexika, který byl významným politikem španělské historie. 

Jelikož se pne po okolní vegetaci je schopná dosáhnout značných rozměrů, její stonek může mít tloušťku až 20 cm v průměru. Dřevnaté šlahouny se místně využívají v košíkářství či k výrobě lan.

Zajímavé jsou rovněž lesklé listy složené ze tří lístků(označuje se jako list ternátní) až devíti lístků (list biternátní - odtud je odvozeno druhové jméno této rostliny).

Ovšem nejatraktivnější jsou jednoznačně květy této liány. Jedná se o rostlinu jednodomou  s květy s odděleným pohlavím. Samičí květy jsou větší a jednotlivé, zatímco samčí rostou v hroznovitých květenstvích. Květy, ačkoliv jsou poměrně malé, upoutávají značnou pozornost svou neobvyklou barvou: výrazně temně fialové až čokoládově hnědé okvětní lístky kontrastují s jasně žlutými tyčinkami/bliznami. Barevný kontrast láká opylující hmyz.

Plodem jsou bobule s větším množstvím lesklých semen uložených v dužnatém slizovitém gelu. V Chile se prodávají jako chutné ovoce.

Lardizabala vyžaduje spíše polostín, či stanoviště chráněné před přímým sluncem a pravidelnou zálivku. Ačkoliv se uvádí, že rostlina je schopná překonat mráz až -10°C, v našich podmínkách ji není možné pěstovat celoročně venku. (Pozn. V Evropě se pěstuje celoročně venku pouze v Anglii v oblastech s nejmírnější zimou.) Vhodná by pro její pěstování byla spíše temperovaná zimní zahrada či skleník. Je ovšem nutno počítat s jejími značnými rozměry. Plody uzrávají pouze za podmínek velmi teplého letního počasí. 

Semena pro dobré klíčení vyžadují tepelnou stratifikaci, tedy období chladu (teplota nesmí klesnout pod 5°C).  

Víte, že: 

• Jedlé ovoce plodí i jiní zástupci čeledi Lardizabalaceae, například u nás dobře známá okrasná liána Akebia quinata, nebo opadavý keř Decaisnea, jejímž plodům se přiléhavě přezdívá "prsty mrtvého muže" a v Americe jsou často používány při Halloweenské výzdobě. 
• Čeleď Lardizabalaceae zahrnuje 8-9 rodů původem převážně z Asie. Pouze dva monotypické rody pocházejí z Jižní Ameriky: Lardizabala (Chile) a Boquila (Chile a Argentina). 
• U liány rodu Boquila byl zaznamenán speciální způsob ochrany před škodlivým hmyzem - mimikry. Funguje to tak, že rostlina imituje listy (tvar, barvu, orientaci atd.)stromů po kterých se pne. Viz. článek z roku 2014.

Akebia quinata
Zdroj: "Akebia quinata02". Licensed under CC BY-SA 3.0 via Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Akebia_quinata02.jpg#mediaviewer/File:Akebia_quinata02.jpg

Decaisnea - plod
zdroj: "Decaisnea fargesii fruit2" by MPF - Own work. Licensed under CC BY-SA 3.0 via Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Decaisnea_fargesii_fruit2.jpg#mediaviewer/File:Decaisnea_fargesii_fruit2.jpg

Úvodní foto zdroj: 

"Lardizabala biternata (flowers) Inao Vásquez 001" by Inao Vásquez - Lardizabala biternata (flowers)Uploaded by pixeltoo. Licensed under CC BY-SA 2.0 via Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lardizabala_biternata_(flowers)_Inao_V%C3%A1squez_001.jpg#mediaviewer/File:Lardizabala_biternata_(flowers)_Inao_V%C3%A1squez_001.jpg

Read More »

Kouzlo vánoční Paříže

0

Letos se mi splnil sen a konečně jsem měla tu možnost navštívit francouzskou metropoli v období adventu. Musím říci, že toto město mě snad nikdy nezklame, je plné blyštivé krásy, elegance a života. Člověk snadno podlehne klišé, že Paříž je bezchybná dáma, nebo chcete-li město lásky...

Svou poslední návštěvu města nad Seinou jsem zasvětila zejména vánoční výzdobě a romantickému Montmartru. Snad mi odpustíte malou odbočku od botanických témat...

Pokud někdo řekne Paříž a Vánoce, tak první, co se mi vybaví je známé obchodní centrum Galerie Lafayette na bulváru Haussmann. Pominu-li čistě komerční nákupní šílenství, interiér a výzdoba této nákupní "Mekky" mě vždy okouzlí. Každý rok jsem zvědavá jakou podobu bude mít dvacetimetrový vánoční strom umístěný v centru obchodní galerie a v jakém stylu budou upraveny venkovní vitríny. Letos se místní designéři opět trefili do černého, když vsadili na kombinaci zlaté, fialové a tyrkysové barvy a pro výkladní skříně zvolili motiv všelijakých strašáků a strašidýlek nazvaný "Noel Monstre". 
Máte-li děti, tak zde se rozhodně nudit nebudou! 

Zdejší výzdoba patří ke špičce mezi obchodními centry a rozhodně stojí za vidění, i když zrovna netoužíte po novém parfému značky Chanel či luxusní kabelce Longchamp. Tradice pohyblivých výloh zde započala již na začátku dvacátého století a je jednou z nejoriginálnějších v Paříži. Není divu, že tímto nákupním tržištěm projde až sto tisíc návštěvníků za jediný den.

Až vás opustí nákupní horečka nasměrujte své kroky ulicí Rue Halévy směrem k noblesní budově pařížské opery a odtud je to jen pár kroků na Place Vendôme - centrum luxusu. Náměstí, které nechal postavit král Ludvík XIV, a kterým prochází jen jediná ulice Rue dela Paix, se pyšní decentní vánoční výzdobou.

Place Vendôme

S Vendômským sloupem za zády se konečně ocitnete čelem k bývalým královským zahradám Jardin des Tuileries sousedícím s rozsáhlým muzejním komplexem Musée de Louvre. Větrnou zvonkohru z desítek zavěšených plíšků, která je jednou z uměleckých instalací umístěných v zahradě, můžete pozorovat z typických kovových židlí. Její zvuk vytváří jedinečnou atmosféru a mě připomněl jemné cinkání vánočních zvonků a rolniček.

Budete-li procházet po centrální cestě procházející Tuilerijskými zahradami, octnete se na známé pařížské ose spojijící Louvre s Place de la Concord , ulicí Champs-Elysées, Triumfálním obloukem a čtvrtí La Défense. V roce 2009 ni přibylo tradiční ruské kolo, které zde po setmění vytvoří bíle zářící předěl. 
Roue de Paris, jak se kolu francouzsky říká, zde bylo poprvé postaveno na oslavu nového tisíciletí v roce 2000. Odkazovalo tehdy na Velké pařížské kolo z roku 1900 a ispirovalo vznik mnoha podobných vyhlídkových kol ve městech po celém světě. Po čase sice muselo náměstí opustit, aby ho po necelých deseti letech nahradilo to současné, které se sem prozatím pravidelně vrací a těší se vysoké návštěvnosti. Aktuálnš bude K vidění až do 15. února 2015, tudíž na něm ještě stihnete oslavit Nový rok či svátek svatého Valentýna.

Roue de Paris

Z vrcholu kola uvidíte nejen rozsvícenou Eiffelovu věž, ale zejména ulici Chapms-Elysées zářící miliony světýlek a hostící známý vánoční trh. 

Pařížská vánoční vesnice

Pařížská vánoční vesnice čítá zhruba 160 prodejních stánků, kluziště a mnoho různých vánočních dekorací a animací. Jedná se o dost komerční záležitost, na kterou lze mít rozdílný názor. Je až s podivem, jak se zde zabydlel americký Santa, město jde zřejmě vstříc hlavně turistům. Nicméně pohled na osvícenou pařížskou tepnu je příjemným zakončením adventního dne.

Avenue Chapms-Elysées

Read More »

Podzimní náladovka ze zahrady v Meise

0

Belgická metropole Brusel má na svém území (a v blízkém okolí) vícero botanických zahrad. Belgická národní botanická zahrada v Meise, která se nachází na severní hranici hlavního města, je jednou z nich. 

My jsme ji navštívili na sklonku letošního podzimu, protože se ve zdejším nádherném skleníku konala výstava Flori Mundi (o tom ale někdy příště). Velmi nás tehdy okouzlila krása zdejšího parku, kde stromy jako by právě pořádaly karneval a hýřily mnoha barvami.

Belgická národní zahrada se rozkládá na úctyhodných 92 hektarech a kromě překrásného lesoparku, zde najdete rozlehlý tropický skleník, oranžerii, bylinkovou zahradu, romantický zámeček na břehu jezera a mnoho dalšího. Po nejkrásnějších zákoutích zahrady vás povozí malý vláček, ale pokud máte více času, rozhodně nepohrdněte příjemnou procházkou!

Zahrada si od svého založení prošla poměrně klikatými cestami. Ačkoliv vznikla v podstatě již v roce 1796, musela se během následujících století několikrát přestěhovat. Nejprve se rozkládala na místě, kde v současnosti leží Královská knihovna, to musela opustit v roce 1826 a uvolnit tak prostor pro konání velké industriální výstavy. Přesunuta byla na území dnešní Rue royalle, odkud musela opět ustoupit, z důvodu výstavby železniční tepny napříč Bruselem. Zde v Meise se usídlila až v roce 1938 po tom, co stát odkoupil dva pozemky šlechtických panství. Po skončení druhé světové války již stěhování rozsáhlých rostlinných sbírek nic nebránilo a zahrada zaznamenala další rozkvět. 

V roce 1958 byla dokončena stavba rozlehlého skleníku, nazvaného příznačně Palác květin, který svou rozlohou zabírá celý jeden hektar plochy a skládá se ze třinácti velkých a dvaadvaceti menších skleníků. V srdci této impozantní stavby se nachází část věnovaná překrásné viktorii královské (Victoria amazonica). 
Nás zaujala zejména část zaměřená na evoluci rostlinné říše, kde procházíte celým vývojem od osídlení souše, přes plavuně, kapraďorosty a jehličnany až po kvetoucí rostliny. Neméně zajímavá je rovněž expozice užitkových rostlin, kde si můžete mimo jiné sami porovnat váhu nejtěžšího a nejlehčího dřeva na světě.

Z významných rostlin v Belgické národní botanické zahradě najdete kromě již zmíněné Viktorie královské  také například sekvojovec obrovský (Sequoiadendron giganteum), ten místní dle posledního měření dorůstá do výšky 41m. Dále vlhkomilný tisovec dvouřadý (Taxodium distichum) zajímavý svými vzdušnými kořeny, sbírku japonských javorů či magnolií.

Až budete mít příště cestu do Bruselu, přijďte si sem odpočinout od hluku pulzujícího velkoměsta a načerpat novou energii. Rozhodně je  na co se dívat! Expozice jsou komponovány nejen dekorativně, ale také didakticky, takže odsud odejdete obohaceni nejen o zážitky, ale i o zajímavé informace ze světa rostlin.

Read More »

Jak se rodí zahradníci?

1

Přemýšleli jste někdy nad tím, co vás vedlo k tomu začít zahradničit? Kdo nebo co bylo tím prvním impulzem k tomu, vzít rýč a  zrýt kousek půdy, zasadit semínko, zalévat jej a pak už jen čekat, zda se dílo podaří?
Pokud jde o mě, je to vlastně již velmi dávno. Byla jsem ještě dítě, když jsme pravidelně jezdívali k babičce na venkov. Velmi mě tehdy okouzlila babiččina zahrádka, upravená a s láskou opečovávaná. Ze všeho nejvíce mi učarovaly její růžové keře, bylo jich mnoho a každý jiný: popínavé, velkokvěté vonné... Babička je milovala. Často si z cest vozila jejich řízky a ty potom piplala pod zavařovacími sklenicemi. Když zemřela, jakoby to ty růže poznaly a jedna po druhé se odporoučely.
Někdy v té době jsem si zryla svůj první záhon a začala své první zahradnické experimenty. Chtěla jsem mít také takovou zahradu, jakou měla babička. 
Vzpomínáte si vy, jaké rostliny jste pěstovali jako první? Já, byla jsem dítě sotva školní, jsem sázela vše, co bylo doma k dispozici: hrách, čočku, fazole, pšenici... jednou dokonce i slepičí vejce (to se ovšem neujalo:-D ). Pamatuji si mé nadšení z úplně první sklizně čočky! 
A tenkrát to asi začalo. Jak jednou začnete koloběh "výsadba - sklizeň", není úniku... Má zahrádka rostla a rostlin přibývalo. A ačkoliv později po mém odchodu z domu zanikla, udala směr mému životu.

Vzpomínám si, že pro mě osobně mělo zahradničení tři silné momenty:
1. Ten nádherný pocit, když můžu zanořit ruce do hlíny. Když ji držím v dlaních a prosívám mezi prsty...
2. Když vybírám, co nového si do zahrady vysadím.
3. Když vidím výsledek své snahy.

Nyní sice zahradu nemám, stala jsem se dočasně "zahradníkem bez zahrady", ale v mé hlavě a srdci je plno plánů, které se snad v budoucnu podaří naplnit...

Co mě tedy přivedlo k lásce k zahradě, zahradničení a všemu okolo? 
Láska, kterou své zahradě dávala má babička. 
Proto považuji za nesmírně důležité jít vzorem našim dětem a pokusit se je nadchnout a trochu z mé lásky a pěstitelského nadšení jim předat.

Snad si časem najdou svou vlastní cestu...

A co vy, jaký je váš příběh, vaše cesta k přerodu v zahradníka?

Read More »

Jaro v listopadu...

0

Ačkoliv do Vánoc zbývá necelý měsíc a člověk by čekal lezavý chlad a plískanice, zde na severu Francie již delší dobu vládne slunce a teploty dosahující téměř k 15°C. Když jsem se dnes dívala na modrou oblohu, a ze skříně vytahovala lehký podzimní kabát, vzpomněla jsem si na zoufale nevlídné počasí letošního srpna. Po pláži tehdy chodili lidé ve svetrech a dámské obuvi vládly kozačky. Mě nezvykle chladné počasí přimělo obléci si tentýž kabát a vybavit se deštníkem. 
Podobné hrátky počasí se ovšem neobešly bez důsledků patrných i v našem okolí. Některé rostliny považovaly srpnové ochlazení za období klidu a nyní je slunce předčasně probudilo z jejich zimního spánku. Jeden příklad za všechny z místního parku: rozkvetlé okrasné třešně - symboly pomíjivosti života. 
Vím, že to pro stromy není zrovna vhodné, druhé kvetení v jedné sezóně je značně vyčerpává, ale pro mne jsou přesto alespoň malým paprskem jara před nadcházející zimou. 
Hodně sil do následujících tří měsíců! A nebojte, pak zase přijde jaro...

Read More »