Lardizabala biternata - Květy z temnot

Lardizabala biternata - samčí květenství
zdroj wiki viz dole

"Když jsem poprvé uviděl květy této rostliny, naprosto mne uchvátila jejich barva a krása jejích listů, že jsem ji okamžitě musel mít..." 

Těmito slovy představil lardizabalu svým kolegům známý botanik Veitch (1849). Není divu, že brzy po jejím objevení v pralese v jižní části Chile byla rostliny odeslána do Anglie, kde se zabydlela v botanické zahradě v Kew a ve Veitchových sklenících v Exeteru.

Tato dřevitá liána byla objevena v chilské provincii Concepción a popsána již v roce 1798. Jelikož divoce neroste nikde jinde na světě, patří mezi chilské endemity. Své jméno dostala po Miguelu Lardizábalovi y Uribe (1744-1824) původem z Mexika, který byl významným politikem španělské historie. 

Jelikož se pne po okolní vegetaci je schopná dosáhnout značných rozměrů, její stonek může mít tloušťku až 20 cm v průměru. Dřevnaté šlahouny se místně využívají v košíkářství či k výrobě lan.

Zajímavé jsou rovněž lesklé listy složené ze tří lístků(označuje se jako list ternátní) až devíti lístků (list biternátní - odtud je odvozeno druhové jméno této rostliny).

Ovšem nejatraktivnější jsou jednoznačně květy této liány. Jedná se o rostlinu jednodomou  s květy s odděleným pohlavím. Samičí květy jsou větší a jednotlivé, zatímco samčí rostou v hroznovitých květenstvích. Květy, ačkoliv jsou poměrně malé, upoutávají značnou pozornost svou neobvyklou barvou: výrazně temně fialové až čokoládově hnědé okvětní lístky kontrastují s jasně žlutými tyčinkami/bliznami. Barevný kontrast láká opylující hmyz.

Plodem jsou bobule s větším množstvím lesklých semen uložených v dužnatém slizovitém gelu. V Chile se prodávají jako chutné ovoce.

Lardizabala vyžaduje spíše polostín, či stanoviště chráněné před přímým sluncem a pravidelnou zálivku. Ačkoliv se uvádí, že rostlina je schopná překonat mráz až -10°C, v našich podmínkách ji není možné pěstovat celoročně venku. (Pozn. V Evropě se pěstuje celoročně venku pouze v Anglii v oblastech s nejmírnější zimou.) Vhodná by pro její pěstování byla spíše temperovaná zimní zahrada či skleník. Je ovšem nutno počítat s jejími značnými rozměry. Plody uzrávají pouze za podmínek velmi teplého letního počasí. 

Semena pro dobré klíčení vyžadují tepelnou stratifikaci, tedy období chladu (teplota nesmí klesnout pod 5°C).  

Víte, že: 

• Jedlé ovoce plodí i jiní zástupci čeledi Lardizabalaceae, například u nás dobře známá okrasná liána Akebia quinata, nebo opadavý keř Decaisnea, jejímž plodům se přiléhavě přezdívá "prsty mrtvého muže" a v Americe jsou často používány při Halloweenské výzdobě. 
• Čeleď Lardizabalaceae zahrnuje 8-9 rodů původem převážně z Asie. Pouze dva monotypické rody pocházejí z Jižní Ameriky: Lardizabala (Chile) a Boquila (Chile a Argentina). 
• U liány rodu Boquila byl zaznamenán speciální způsob ochrany před škodlivým hmyzem - mimikry. Funguje to tak, že rostlina imituje listy (tvar, barvu, orientaci atd.)stromů po kterých se pne. Viz. článek z roku 2014.

Akebia quinata
Zdroj: "Akebia quinata02". Licensed under CC BY-SA 3.0 via Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Akebia_quinata02.jpg#mediaviewer/File:Akebia_quinata02.jpg

Decaisnea - plod
zdroj: "Decaisnea fargesii fruit2" by MPF - Own work. Licensed under CC BY-SA 3.0 via Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Decaisnea_fargesii_fruit2.jpg#mediaviewer/File:Decaisnea_fargesii_fruit2.jpg

Úvodní foto zdroj: 

"Lardizabala biternata (flowers) Inao Vásquez 001" by Inao Vásquez - Lardizabala biternata (flowers)Uploaded by pixeltoo. Licensed under CC BY-SA 2.0 via Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lardizabala_biternata_(flowers)_Inao_V%C3%A1squez_001.jpg#mediaviewer/File:Lardizabala_biternata_(flowers)_Inao_V%C3%A1squez_001.jpg