Vanilky se obecně vyznačují tím, že se jejich květy otevírají na velice krátkou dobu, to je důvod, proč jsou v přírodě často přehlížené.
Některé si navíc za své životní prostředí zvolily močály a bažiny. Získat potom fotografii takové rozkvetlé vanilky vyžaduje od fotografa skutečné sebezapření a hodiny utrpení mezi mračny komárů.
Příkladem takové nepolapitelné krásky je druh Vanilla phaeantha, kterému se ve Spojených státech říká „listová vanilka“. Vyznačuje se nápadnými květy v průměru až 15 cm velkými a cik-cak rostlými stonky. Roste v bažinatých oblastech karibských ostrovů a Floridy, kde se stává stále vzácnější kvůli devastaci jejich přírodních lokalit.
Květ listové vanilky Autor: Justin Parkkonen Jižní Florida (http://www.orchidboard.com/community/orchids-wild/25258-vanilla-phaeantha.html)
Vidět tuto vanilku kvést v přirozeném prostředí není vůbec snadné. V květenství se totiž v průběhu 24 hodin otevírá vždy pouze jeden jediný květ, který během krátké chvíle opět uvadá. Poupata navíc rozkvétají uprostřed noci a před polednem následujícího dne jsou již odkvetlá.
Vanilla phaeantha Autor: Justin Parkkonen Jižní Florida (http://www.orchidboard.com/community/orchids-wild/25258-vanilla-phaeantha.html)
Věděli jste, že:
Tento druh je blízkým příbuzným druhu Vanilla planifolia. Vzhledem k jeho robustnosti se uvažuje se o možnosti jeho křížení s pravou vanilkou za účelem získání větších a odolnějších rostlin.
Big thanks to Justin - autor of these greats photos, who agreed to use his photos on my blog.
Z vanilek, které se komerčně nepěstují, nelze nezmínit vanilku madagaskarskou (Vanilla madagascariensis), jejíž bílé květy s nápadnou oranžovou skvrnou jsou mezi vanilkami považovány za ty nejkrásnější.
Tato liána se vyskytuje poměrně běžně v suchých oblastech ostrova Madagaskar, kde má sice dostatek světla, ale zároveň málo vláhy. Aby rostliny odparem z plochy listů neztrácely příliš vody, musí si vystačit bez nich. Tento druh vanilky tedy vytváří pouze tlustý zelený stonek, který rostlině v prostředí s dostatkem slunečního záření k fotosyntéze úplně stačí. Díky tomu, že tento druh nemá listy, vytváří dojem, jako by jeho květy vyrůstaly přímo na kůře stromů, po nichž se vine.
Věděli jste, že...
V přírodním lékařství mají sušené stonky této vanilky pověst účinného afrodiziaka a používají se k léčbě impotence.
Zdravím, Vzhledem k autorskému zákonu jsem se rozhodla odebrat fotografie, kde nebylo jisté, že by mi nehrozil postih za jejich použití na mém blogu. Postupně se je pokusím nahradit jinými. Takže díky za trpělivost :-) Nové fotky jsou již u článku Císařovy pivoňky právě kvetou. Pěkný den!
Plamének horský (Clematis montana) je jedním z nejbujněji rostoucích plaménků. Velice rád porůstá kmeny a větve stromů. Kvete tak bohatě, že někdy rozzáří celou korunu stromu, po němž se pne.
Je poměrně odolný, snese mráz až -15°C.
Kvete bohatě jednotlivými květy na zralém dřevě z loňského roku a to poměrně časně: již v květnu. Tento plamének pochází z Himálají, do Evropy byl introdukován okolo roku 1831 z Nepálu.
Květ je dosti velký se čtyřmi okvětními plátky.
Vyšlechtěno bylo mnoho kultivarů s květy zbarvenými od bílé až po tmavě růžovou barvu. Květy uvolňují jemnou vanilkovou vůni.
Jelikož plaménky jsou pro mne srdeční záležitostí, stal se tento erbovní rostlinou mého blogu :-).
Fotografie byly pořízeny koncem dubna ve městě Lille - Francie.
Výstava bonsají v pražské botanické zahradě má letos jednu novinku a tou je malá expozice takzvaných "trávových bonsají" čili KUSAMONO. Tento pojem mne zaujal, a tak jsem trochu zapátrala a sepsala pro vás krátký článek shrnující základní charakteristiky tohoto novodobého japonského umění. Pokud se chcete dozvědět více navštivte stránky www.portalprozeny.cz a mrkněte na můj článek UMĚNÍ KUSAMONO ANEB BONSAJ TROCHU JINAK… Pěkný den!!!
Kromě vanilovníku plocholistého čili vanilky pravé (Vanilla planifolia) se jako zdroj koření okrajově využívá ještě vanilovník tahitský (Vanilla x tahitensis) a vanilovník
velkokvětý (Vanilla pompona).
Jejich plody ovšem zdaleka nedosahují aromatických kvalit tobolek vanilky pravé.
Vanilovník velkokvětý (Vanilla pompona) pochází stejně jako
vanilovník plocholistý ze Střední Ameriky, roste v Mexiku, Kostarice a Panamě
v nadmořské výšce do 530
metrů. Jeho plody
se využívají pouze místně a pro komerční účely se sklízejí jen zřídka. Rostlina
je celkově robustnější než pravá vanilka a má větší květy i plody. Tobolky svým
tvarem připomínají malé, zploštělé a zahnuté banány. Vyznačují se velmi silným
aroma po kumarinu, připomínajícím sladkou vůni čerstvě pokosené trávy.
Vanilovník tahitský (Vanilla x tahitensis) se komerčně
pěstuje na plantážích nejen na Tahiti, ale například také na Papui Nové Guinei.
Jedná se pravděpodobně o náhodného křížence domestikovaného vanilovníku
plocholistého s divoce rostoucím vanilovníkem vonným (Vanilla odorata)viz. článek v AJ of Botany. Vanilovník tahitský má obecně silnější a kratší
tobolky než pravá vanilka. Kromě vanilinu je v nich obsažena také
aromatická látka heliotropin, která je zdrojem specifického intenzivně sladce
ovocného aroma s tóny povidel a sušených švestek. Pro svou výraznou a
dlouhotrvající vůni se plody této vanilky spíše než v gastronomii uplatňují v
kosmetickém průmyslu při výrobě parfémů.
Věděli jste, že...
Vanilce velkokvěté se přezdívá vanillon.
Některé zdroje udávají, že tahitskou vanilku vykřížili staří Mayové, aby získali kvalitnější koření k ochucení jejich čokoládového nápoje.
Většina tahitské vanilky se dnes pěstuje na souostroví Papua-Nová Guinea, zatímco jen minimální množství se pěstuje na Tahiti.
Nemohu nesdílet ještě toto video z komentované prohlídky vanilkové plantáže. Pan průvodce (bohužel mluví jen francouzsky) je ve svém popisu skutečně velice originální a zábavný. Bude-li čas přidám překlad.
Když se řekne vanilka, snad každý
si vzpomene na výtečnou chuť vanilkové zmrzliny či vůni vánočního cukroví.
Nejedna hospodyňka má jistě doma v moučkovém cukru schovaný tenký černý lusk. Nejeden cukrářský mistr si
pečlivě střeží toto zázračné koření, které dokáže obyčejný dezert proměnit
v opravdovou lahůdku. Víte ale, jaký je původ tohoto „černého zlata“, jak
se luskům lidově přezdívá?
"VanillaFlowerLongitudinalSection-en". Licensed under Creative Commons Attribution- Share Alike 3.0 via Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:VanillaFlowerLongitudinalSection-en.png#mediaviewer/File:VanillaFlowerLongitudinalSection-en.png
Zmiňované lusky, botanicky
správně tobolky, se rodí na rostlině, které se říká vanilka pravá neboli
vanilovník plocholistý (Vanilla
planifolia). Málo kdo ví, že se jedná o tropickou popínavou orchidej. Vanilka
pravá je nejznámější představitelkou rodu latinsky zvaného Vanilla. Mezi vanilovníky se kromě Vanilky pravé řadí ještě
dalších zhruba 110 druhů poměrně robustních a obvykle popínavých orchidejí, se
kterými se lze setkat v tropech celého světa, z nichž některé se
pyšní skutečně nádhernými květy. Vanilka pravá však svou slávou poněkud zastiňuje své příbuzné.
Vanilku pravou si člověk oblíbil
již v dávných dobách. V přírodě roste takřka v celé střední
Americe, ale jako místo jejího původního výskytu se udává okolí města Veracruz na
jihozápadních březích Mexického zálivu. Nejstarší zmínky o využití vanilky se datují do kultury středoamerického indiánského kmene Totonaků, kteří žili
právě v oblasti Mexického zálivu. Od nich tuto dovednost převzali
Aztékové, kteří ji následně stejně jako sousední Mayové využívali
k ochucení posvátné kaše z kakaových bobů. Nešlo o nic jiného
než xocolatl, prapůvodního předchůdce oblíbené kakaové pochoutky - čokolády.
Do Evropy vanilku poprvé dopravili španělští conquistadoři a její sláva ihned strmě
stoupala, když si ji oblíbili panovníci snad všech královských dvorů. Španělé
si monopol na dodávky vanilky do Evropy střežili po celá dvě staletí. Nebyl to ovšem zase tak
těžký úkol, protože rostliny pěstované mimo svou domovinu sice vykvétaly, ale
nikdy neplodily.
"Vanilla planifolia 01" by H. Zell - Own work. Licensed under Creative Commons Attribution- Share Alike 3.0 via Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Vanilla_planifolia_01.JPG #mediaviewer/File:Vanilla_planifolia_01.JPG
Dlouho se totiž nevědělo, že
jejich jediným opylovačem jsou tropické včely vyskytující se pouze v Americe.
Až objev metody umělého opylování teprve dvanáctiletým otrokem z ostrova
Réunion v roce 1841 umožnil, aby se vanilkové plantáže rozšířily do tropů
celého světa.
Největším producentem vanilky je v současné době ostrov
Madagaskar, který se na světovém obchodu s ní podílí až 80 procenty, zatímco
kdysi monopolní Mexiko pouze desetinou.
Víte, že...
Pravděpodobně největším odběratelem vanilky je společnost Coca Cola?
Zároveň s tím není divu, že největším světovým konzumentem je USA (hned za nimi Evropa...).
V Evropě se nejvíce vanilky spotřebuje ve Francii. (Kdo ochutnal zdejší sladké delikatesy, ten jistě není překvapen.)
Ačkoliv jde stále o tu samou rostlinu, lze rozlišit různou kvalitu a chuť vanilky dle lokality, odkud pochází. Stejně jako u vína či kávy, zde hraje roli mikroklima dané lokality, kvalita a složení půdy... zkrátka terroir.
Jaques Guerlain (vnuk zakladatele stejnojmenné značky) poprvé použil syntetickou vůni vanilky při tvorbě parfému nazvaného Shalimar, prezentovaného v roce 1925 na světové výstavě v Paříži. Od té doby je umělá vanilková esence základním stavebním kamenem mnoha slavných parfémů.
Květ vanilky kvete pouhých 24 hodin, během kterých musí být opylen, aby vznikly žádané plody.
Vanilka je po šafránu druhým nejdražším kořením na světe, kvůli náročné ruční práci při jejím zpracování.
Vanilinový cukr obsahuje syntetické aroma vanilin nebo etylvanilin. Vůně syntetických aromat se však nevyrovná přírodnímu vanilinu.
Přidávám ještě video s návodem jak opylovat vanilku (zde Vanilla pompona, ale postup je stejný i u vanilky pravé):
Můj dnešní příspěvek bude věnován asi světově nejoblíbenější orchideji (minimálně u milovníků sladkého) - vanilce. Na úvod trochu informací, proč vlastně já a vanilka?
Na konci roku 2013, kdy jsem ještě byla pracovně činná v Botanické zahradě hl. m. Prahy (zhruba v sedmém měsíci těhotenství),jsem dostala možnost napsat článek o rodu Vanilla, při příležitosti popsání nového druhu Vanilla atropogon, na kterém se podíleli také kurátoři botanické zahrady v Troji. Po několika měsících článek nakonec spatřil světlo světa a dokonce byl i publikován v deníku Právo. Bylo to pro mne symbolické zakončení mé desetileté spolupráce s botanickou zahradou, protože zároveň s odchodem na mateřskou "dovolenou" mě čeká i roční pobyt mimo ČR... Ale to sem nepatří. Nicméně jak se říká: "Na každém konci něco nového začíná." po překonání svého smutku z odchodu z mé milované zahrady jsem se rozhodla to nevzdat. Po čase plánování a promýšlení jsem se odhodlala založit si vlastní stránku na facebooku a následně i blog věnovaný rostlinám a všemu okolo nich. Pokud se to podaří, ráda bych si časem vytvořila i web s podobnou náplní. Něco uvnitř mi zkrátka nedá zůstat stát na jednom místě a nutí mne to jít stále kupředu (k lepším zítřkům :-D - brrr, to je ale hrozné klišé...). Po letech práce v nadnárodkách, jsem se prostě rozhodla, že už nechci dělat práci, která mi nepřináší radost. Chci teď zase chvíli dělat něco, co mne baví a dělá šťastnou, a to třeba i zadarmo. Výsledek mého snažení můžete sledovat právě zde... Ale zpět k vanilce. Na základě svého článku bych chtěla vytvořit takový mini seriál právě o vanilkách (protože, světe div se, ona vanilka není jen jedna :-)). Tak tedy: KAPITOLA PRVNÍ: Vanilka pravá...
Palo borracho (v překladu opilý strom) tak je v Jižní Americe nazýváno vícero druhů rodu Ceiba (dříve řazených do samostatného rodu Chorisia):
- Ceiba speciosa (Palo borracho rosado), česky Vlnovec, má tmavě růžové květy.
- Ceiba insignis a Ceiba chodatii (syn.Chorisia insignis var. chodatii) má květy světle žlutavé.
Ceiba se nově řadí do čeledi Malvaceae (dříve Bombacaceae) společně například s Kapokem (Ceiba pentandra), z jehož plodů se získává kvalitní vlákno používané jako výplň polštářů či jako izolační materiál. Do stejné čeledi patří rovněž známé Baobaby (rod Adansonia) nebo druh Ochroma lagopus zdroj dřeva zvaného balza, které jistě znají všichni modeláři. Ceiby byly posvátnými stromy kmene Máyů. Lidový název "opilý strom" se odvíjí od tvaru kmene, který je bříškatě nafouklý do tvaru lahve a slouží jako zásobárna vody. Tyto obrovské opadavé stromy pocházejí z vlhkých polo-opadavých lesů tropických a subtropických oblastí Jižní Ameriky. Díky zásobě vody, kterou si ve svém ztlustlém těle vytváří, dokáží "opilé stromy" překonat i delší období sucha. Snesou dokonce i mírný mráz. Palo borracho kvete dvakrát ročně květy velkými až 12 cm v průměru. Rozkvetlé nabízejí skutečně úžasnou podívanou, kdy jsou často holé větve pokryty nádhernými květy. Bývají vysazovány jako okrasné stromy v parcích, ale k vidění jsou i celá stromořadí lemující větší ulice. Jako opylovači jsou u Ceiby uváděni netopýři nebo kolibříci, Palo borracho navštěvují také různé druhy motýlů. Prašníky i blizna jsou z květu vysunuty tak, že přilétající opylovač do nich naráží křídly. Pyl mu ulpívá na těle a křídlech a je následně přenesen se do dalšího květu. Palo borracho stejně jako již zmíněný Kapok má v plodech (dřevnatých tobolkách) semena obalená bílým vláknem připomínajícím hedvábí - odtud je odvozen anglický název těchto stromů "soft silk tree". Vlákno slouží k šíření semen.
Využití těchto druhů Ceiby je různorodé: Ze semen se získává olej. Vlákno, které semena obaluje, se využívá obdobně jako vlákno kapok. Dřevo těchto stromů je velmi lehké, měkké a pružné. Používá se jako obalový materiál, k výrobě kánoí, či jako zdroj celulózy pro výrobu papíru. Ceiba speciosa se přidává jako jedna ze složek halucinogenního nápoje nazývaného Ayahuasca čili "lano smrti". Ten je používán při různých náboženských rituálech původními obyvateli Amazonie.
Fotografie foceny ve městě Santa Fe (Argentina). Foto JH.
Mezi nejkrásnější jarní stromy patří dřín květnatý (lat. Cornus florida). Tento druh pochází z východní části USA, menší oddělené lokality se nachází v Mexiku (v Nuevo León a ve Veracruz). Je národním stromem Missouri a Virginia.
Mapa výskytu Dřínu květnatého (foto wikipedia)
Dřín květnatý kvete v době rašení listů, díky to mu je rozkvetlý strom skutečně efektní solitérou. Jednotlivá květenství jsou podepřena 4 výraznými listeny dlouhé až 6 cm. Plodem jsou nejedlé peckovice.
Obecně se rozeznávají dva poddruhy:
Cornus florida subsp. florida. Východní část USA a jihovýchodní část Kanady (Ontario).
Cornus florida subsp. urbiniana (Rose) Rickett (syn. Cornus urbiniana Rose). Horské lesy východního Mexika (Nuevo León, Veracruz), kde je vzácný.
Tento poddruh má listeny zúžené a zakroucené, trochu připomínají vrtule. Každý květ je jiný a na stromě vypadají jako obrovské sněhové vločky. Jejich neobvyklý vzhled je skutečně jedinečný a při pohledu na ně se ani nechce věřit, že se jedná skutečně o přírodní druh a ne o vyšlechtěný kultivar. Zakoupit ho můžete např. ZDE. U nás se dá tento poddruh pěstovat v teplejších oblastech, ale je dobré ho chránit před mrazem. Hodí se do přistíněných stanovišť.
V Čechách byl Dřín květnatý poprvé vysazen roku 1835 v pražské Královské oboře. Najdete ho ale i jinde, například v Průhonickém parku u Alpina. Teď v květnu by stromy měly být v plném květu. Nechte se okouzlit...
Pivoňky svou krásou uchvacují člověka již odpradávna. Ve staré Číně byly považovány za symbol krásy a bohatství. často jsou přirovnávány i ke kráse ženy, jako například v básni G. Apollinaira Pétales de pivoine.
Celá staletí jsou rovněž inspirací pro malíře, například pro Edouard Maneta. Jeho obraz Vase de pivoines sur piédouche můžete najít v pařížském muzeu Musée d´Orsay.
Pokud máte rádi pivoňky, určitě v těchto dnech nevynechejte návštěvu Botanické zahrady v Troji, kde je rozsáhlá Pivoňková louka právě v plném květu.
Tak právě začínám! Rozhodla jsem se psát tento blog, protože miluji rostliny a vše okolo nich, protože psaní o nich mi přináší radost. Dlouhých deset let jsem pracovala v Pražské botanické zahradě v Troji, mám zkušenost s vedením dotazové služby, správou webu a facebooku. Od letošního roku jsem na 100% na mateřské dovolené, nicméně psaní o rostlinách se stalo mým koníčkem a chybělo mi natolik, že jsem se rozhodla založit si vlastní FB stránku Rostliny sro (Facebook Rostliny sro) a nyní také blog. Ráda bych zde publikovala své články o rostlinách, informace o různých botanických akcích a novinkách, rady a tipy pro pěstitele a mnoho dalšího... Samozřejmě uvítám vaše připomínky, dotazy a poznámky. Doufám, že se vám můj blog bude líbit. Děkuji, Klára Rostliny sro
