Kiku neboli kiku-no-hana, tak Japonci nazývají chryzantémy.
"Chrysanthemums". Licensed under GNU Free Documentation License 1.2 via Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Chrysanthemums.jpg #mediaviewer/File:Chrysanthemums.jpg
Chryzantémy, podobně jako mnoho jiných japonských symbolů (např. bonsaje), pocházejí z Číny a do Japonska byly původně dovezeny, coby léčivé rostliny. V Japonsku jsou tyto rostliny vysoce ceněné, neboť Japonci věří, že jim dokáží prodloužit život. Dokonce se jim dostalo takové pocty, že se staly symbolem japonské císařské rodiny. Dnes je najdete mimo jiné na poštovních známkách, na japonských cestovních pasech a i nejvyšší vyznamenání, které uděluje císař, nese jejich jméno .
Na konci 19. století se chryzantémy v Japonsku stávají populárními hrnkovými květinami a šlechtí se mnohé variety. Pro prezentaci rostlin se začala používat speciální technika, kdy se z kvetoucích rostlin modelují všemožné útvary a symboly japonské historie.
V tomto duchu jsou dnes chryzantémy často prezentovány i mimo Japonsko. Například newyorská botanická zahrada připravila celou jednu expozici věnovanou japonskému umění kiku.
Díky následujícímu videu se tam nechte přenést i vy!
Zajímavosti:
Pozor na význam barev květů chryzantém! Bílé se používají jako pohřební květiny, zatím co červenou chryzantémou vyjádříte svou lásku či city k druhé osobě.
Víte, že jeden z japonských prastarých posvátných svátku je zasvěcen chryzantémám? Slaví se vždy devátý den devátého měsíce již od roku 910, kdy byla poprvé uvedena slavnostní chryzantémová dekorace na japonském císařském dvoře.
23. září 2014 čas 04:29:09 Ať chceme či ne, čas letí a po létě je tu opět podzim...
Nicméně, jak nás učil náš profesor na gymnázium:
"Na tom, co máme nejméně rádi, je vždy třeba najít něco - cokoliv - a to si zamilovat...!"
Tak i pro mě je podzim spojený s nádherně zbarvenými listy a plody stromů a keřů, zářivě oranžovou barvou dýní,kvetoucími vřesy a listopadkami... radostí z každého byť vzácného paprsku slunečního světla...
Chystáte zahradní párty a nebo nevíte jak zaměstnat své děti? Případně obojí?
Mám pro vás dnes tip na velice jednoduchou květinovou dekoraci, na jejíž výrobu vám postačí plastová lahev, celofán a provázek či ozdobná stužka.
Nejprve si z plastové lahve odřízněte vrchní část. Snažte se, aby řez byl rovný bez ostrých výstupků.
Z celofánu vystřihně dostatečně velký čtverec. Do jeho středu umístěte vršek pet-lahve. Zdvihněte cípy celofánu a přitiskněte je k hrdlu lahve.
Přichyťte provázkem.
Nyní máte vázičku hotovou.
Můžete ji naplnit vodou a vložit do ní květiny dle sezony a vaší nálady.
Ideální na zahradní párty - nehrozí rozbití vázičky ;-).
Snadné, rychlé a efektní!★
Jelení roh či růžová víla, tak se v anglicky mluvících zemích přezdívá této nevšední a křehké krásce.
Clarkia patřící do rodiny pupalek (čeleď Pupalkovité - Onagraceae/Oenotheraceae) pojmenoval v roce 1814 pan Pursh na počest kapitána Williama Clarka, který ji spoluobjevil v americkém státě Montana.
Clarkia pulchella Citron / CC-BY-SA-3.0 - Own work
Rostlina byla jako jedna z mnoha dalších sebrána během vůbec první expedice vedoucí napříč spojenými státy (1804 - 1806) označované jako Expedice Lewise a Clarka. Expedici nařídil sám americký president Jefferson a vyslal na ni svého sekretáře Meriwethera Lewise. Ten si jako svého pobočníka vybral právě kapitána Clarka.
Po návratu z expedice oba, jak Lewis tak Clark, publikovali popis zmíněné rostliny - Clark o tři dny dříve než Lewis :-).
Snad právě proto se botanik Pursh rozhodl tuto krásnou rostlinu pojmenovat po Clarkovi. Nicméně ani Lewis nepřišel zkrátka. Jeho jméno nese známá skalnička rovněž objevená během této slavné expedice - Lewisia.
Clarkia pulchella Citron / CC-BY-SA-3.0 - Own work
Rod Clarkia zahrnuje zhruba 40 druhů rostoucích převážně v Severní Americe (pouze jeden je popsán z Jižní Ameriky - Clarkia tenella).
Clarkia pulchella neboli chcete-li česky Klarkie sličná (někdy také Lokanka vzhledná) je jednoletá bylina domácí na severu USA a v západní Kanadě.
Její kvetení trvá celých šest týdnů, během kterých květy postupně nakvétají, po seříznutí rostlina obráží vykvétá znovu. Barva květů se pohybuje od tmavě fialové, přes růžovou až po bílou. Nehetnaté korunní lístky jsou nápadně rozdělené do třech laloků. Listy jsou střídavé a úzce kopinaté. Semena klíčí zhruba deset dní a je nutné předpěstovat v truhlíku. Na stanoviště se vysazují po polovině května.
Pěstuje se v mnoha státech světa jako okrasná rostlina vhodná k řezu.
Zajímavost:
V roce 1827 biolog Robert Brown poprvé popsal tzv. Brownův pohyb, když sledoval pohyb pylových zrn druhu Clarkia pulchella ve vodě.
U nás je občas možné zakoupit semena dalších dvou druhů rodu Clarkia:
Clarkia amoena - "atlasová květina" Stickpen - Own work
Veřejná botanická zahrada v srdci severofrancouzského městečka Tourcoing má zajímavou historii.
Roku 1851 odchází zdejší mladý student Emil Leplat z univerzity v Tourcoingu do Irska, aby se tam zlepšil v anglickém jazyce. V Dublinu je přijat rodinou Whelan, zamiluje se do jejich nejstarší dcery Clary a po dlouhých sedm let vždy šetří, aby za ní mohl přijet na prázdniny. Po mnoha peripetiích jsou nakonec v roce 1857 oddáni a odcházejí žít společně do Tourcoingu. Aby se Claře nestýskalo po domově, zalkládá pro ni její manžel krásnou zahradu inspirovanou anglickámi zahradami, kterou spolu celý život budují.
Na sklonku života se Emil Leplat rozhodl zahradu i s domem odkázat městu Tourcoing s tou podmínkou, že zde bude vybudována veřejná zahrada. A to se stalo. Po smrti Emila Leplata v roce 1917 město zahradu převzalo a zahrada se poprvé otevřela veřejnosti.
Dnes se botanická zahrada skládá z několika oddílů. Nejstarší část zahrady je rozdělena na francouzskou zahradu s fontánkou a rozáriem a na ni navazující anglický park s nádhernými vzrostlými stromy. Novější část zahrady vyplňuje sakurová alej, expozice severoamerické flóry, tropický a subtropický výukový skleník a zahradnické čtverce zobrazující různé typy okrasných a ekologických výsadeb. Bývalý dům Leplatových hostí malé muzeum zahradnictví.
Venkovní část zahrady je celoročně přístupná veřejnosti a slouží k odpočinku a výuce - studenti místních škol se zde učí zahradnickým technikám. Skleníky se otevírají v daných termínech a na prohlídky je potřeba se předem objednat. Prohlídky jsou zdarma a trvají zhruba 2 hodiny. Krásný den ze severu Francie!
Jednou za dva roky se hlavní město Belgie na tři dny promění v město květin: na hlavním náměstí této evropské metropole se rozprostře koberec vytvořený s tisíců drobných květů begonií.
Tradice květinových koberců byla započata již v roce 1971, a letos ho bylo možné vidět již po devatenácté. Tato atrakce pokaždé přiláká na bruselské náměstí Grand-place tisíce návštěvníků. Na výrobu koberce rozkládajícího se na 1800 m2 jsou tradičně použity květy begónií a to více než 300 květů na metr čtvereční.
Tvorba a expozice květinového koberce se řídí přísným harmonogramem a tuto pomíjivou krásu můžete obdivovat pouze po dobu tří dnů (kterým ovšem předchází celých 12 měsíců příprav a plánování).
Letošním tématem bylo 50té výročí od první turecké imigrace do Belgie a vzor koberce byl inspirován tradičním vzorem tureckých tkaných koberců (kilim).
Pokud se rozhodnete prohlédnout si koberec v noci, čeká na vás navíc světelná a hudební show. Pokud jste to do Bruselu letos nestihli, zapište si do kalendáře červeně srpen 2016 a určitě se na tuto nádheru do hlavního města čokolády příště přijeďte podívat!
