Podzimní speciál I - Čajot čili štětinatý meloun z Mexika

Stejně jako vanilka také čajot (latinsky Sechium edule) má svůj prapůvod v Mexiku a pěstovali ho již staří Aztékové. Patří společně s dýněmi a cuketami do čeledi Cucurbitaceae - tykvovité. Má mnohostranné využití zejména jako zelenina a pěstuje se v teplých oblastech po celém světě. Největšími vývozci jsou Mexiko a Kostarika.

Původní aztécký název Chayotli byl později převzat Španěly jako chayote. Další národy jej následně všelijak komolily a měnily: Například Francouzi plodině říkají Chouchou (šušu)nebo také Chrystophine, v Argentině se jí přezdívá "vzdučná brambora" či "brambora chudého muže",v Číně ji seženete pod názvem "Buddhova ruka".

Čajot je podobně jako většina tykvovitých popínavou liánou a v teplých oblastech se pěstuje jako trvalka (odumírá obvykle po sedmi letech od vysazení). Roste poměrně rychle a hodně plodí již v prvním roce. Na rozdíl od cukety či dýně je uvnitř plodu, jehož hmotnost se pohybuje od cca 300g až po několik kg, ukryto pouze jedno semeno. To má velmi dobrou klíčivost a klíčí uvnitř v plodu často ještě zavěšené na mateřské rostlině.

Využití "štětinatého melounu"(český překlad aztéckého Chayotli) je opravdu široké. Nejčastěji se konzumují plody a to syrové i tepelně upravené, ochucené na sladko či na slano. Chuť plodů je poměrně nevýrazná a připomíná cuketu či kedluben. Co se obsahových látek týče jsou bohaté zejména na aminokyseliny a vzhledem k malému množství kalorií jsou plody vhodné jako dietní potravina. 
Semena se mohou opražit a jedí se nasolená jako ořechy. Mladé výhony se zpracovávají podobně jako chřest. Listy se využívají na přípravu čaje vhodného k léčbě vysokého tlaku či ledvinových kamenů. Dokonce i dužnaté kořeny se používají jako zelenina. Na ostrově Reunion se zpracovávají vlákna ze stonků pro výrobu košů či klobouků.

Pokud byste si chtěli čajot vypěstovat sami, je nutné si uvědomit, že ve střední Evropě nelze rostlinu trvale pěstovat ve venkovních podmínkách. Může se vysazovat jako letnička, dlouhodoběji je možné ji pěstovat v zimní zahradě nebo v přenosném kontejneru. 
Semena se nevyjímají a nesuší tak,  jako semena  dýní, protože klíčí pouze, jsou-li uzavřená v plodu. Doporučuje se na podzim zakoupený plod udržovat ve tmě a chladu (např. zabalený v novinách) a vysazovat jej celý do květináče v únoru. Rostlina vyžaduje substrát bohatý na živiny, dostatek vláhy i světla a teplotu asi 20°C. 

A jak si na čajotu pochutnat?
Plod není potřeba loupat, jí se i se slupkou. Chutnější jsou plody menší, které mají lahodnější dužninu. Aby dužnina neztratila svou křehkost, je vhodné ji jen krátce podusit. Čerstvý se hodí na přípravu salsy či salátu, ale dá se rovněž péci, smažit, nakládat, přidávat do masových směsí... Záleží jen na vaší fantazii :-).
Dobrou chuť!

Foceno v Severní Francii na výstavě dýní Cucurbitade