Kromě vanilovníku plocholistého čili vanilky pravé (Vanilla planifolia) se jako zdroj koření okrajově využívá ještě vanilovník tahitský (Vanilla x tahitensis) a vanilovník
velkokvětý (Vanilla pompona).
Jejich plody ovšem zdaleka nedosahují aromatických kvalit tobolek vanilky pravé.
Vanilovník velkokvětý (Vanilla pompona) pochází stejně jako
vanilovník plocholistý ze Střední Ameriky, roste v Mexiku, Kostarice a Panamě
v nadmořské výšce do 530
metrů . Jeho plody
se využívají pouze místně a pro komerční účely se sklízejí jen zřídka. Rostlina
je celkově robustnější než pravá vanilka a má větší květy i plody. Tobolky svým
tvarem připomínají malé, zploštělé a zahnuté banány. Vyznačují se velmi silným
aroma po kumarinu, připomínajícím sladkou vůni čerstvě pokosené trávy.
 |
| Vanilla pompona (By Stickpen (Own work) [Public domain], via Wikimedia Commons) |
Vanilovník tahitský (Vanilla x tahitensis) se komerčně
pěstuje na plantážích nejen na Tahiti, ale například také na Papui Nové Guinei.
Jedná se pravděpodobně o náhodného křížence domestikovaného vanilovníku
plocholistého s divoce rostoucím vanilovníkem vonným (Vanilla odorata)viz. článek v AJ of Botany. Vanilovník tahitský má obecně silnější a kratší
tobolky než pravá vanilka. Kromě vanilinu je v nich obsažena také
aromatická látka heliotropin, která je zdrojem specifického intenzivně sladce
ovocného aroma s tóny povidel a sušených švestek. Pro svou výraznou a
dlouhotrvající vůni se plody této vanilky spíše než v gastronomii uplatňují v
kosmetickém průmyslu při výrobě parfémů.
- Vanilce velkokvěté se přezdívá vanillon.
- Některé zdroje udávají, že tahitskou vanilku vykřížili staří Mayové, aby získali kvalitnější koření k ochucení jejich čokoládového nápoje.
- Většina tahitské vanilky se dnes pěstuje na souostroví Papua-Nová Guinea, zatímco jen minimální množství se pěstuje na Tahiti.
Žádné komentáře:
Okomentovat